ZŠ Maltézských rytířů

Na konci října jsme se vydali na pětidenní výlet do Londýna. Na každý den jsme měli nabitý program. Mohli jsme zažít spoustu různých pocitů, zážitků, atmosfér a nálad. Tady je jen zlomek.

Důstojnou a posvátnou atmosféru při modlení zpívaných nešporů jsme prožili ve Westminsterském opatství.

Soutěžící nálada převládla, když jsme hráli odpoledne stolní tenis… a že se každým dnem všichni zlepšovali J.

Radostnou náladu jsme měli, když jsme nakupovali nějaké „radůstky“ pro nás a pro naše blízké, které jsme nechali doma.

Povznešenou náladu jsme pociťovali, když jsme se z výšky 134 metrů dívali na Londýn z London Eye.

Trošku jsem se báli, když jsme procházeli letištními kontrolami, které nás trošku potrápily při návratu domů.

Matematickou náladu jsme „propočítávali“ v dlouhé řadě, když nám paní učitelka Salátová dávala příklady.

Také jsme se zadýchali, když jsme někdy museli chvátat někde načas a najednou bylo času málo.

Pohádkově jsme se měli večer před usnutím, kde se vykládaly Pohádky z mechu a kapradí, ale v originální podání paní učitelky Salátové.

Harmonicky a v poklidu a v bezpečí jsme se cítili vždy s otcem Chleborádem, který nás všude vedl, prováděl a vysvětloval a vykládal a my jsme si hlídali, kde ho máme, aby se nám neztratil, protože jinak bychom byli sami ztraceni.

Parkourově se zase cítili kluci, když byli s otcem Chleborádem na procházce nočním Londýnem a měli tak větší prostor se proskákat, protože kluci měli sílu i večer.

Překvapení jsme byli u Buckinghamského paláce, kde bylo najednou hodně lidí…Nevěděli jsme, zda náhodou nepojede královna..nejela, jednalo se jen o měnění stráží.

Hrdost jsme cítili, když kluci našli v Bibli ve svém pokoji nemalý obnos peněz a poctivě to nahlásili a vrátili.

Královské to bylo v Banqueting house, kde Karel I. zažil svou největší slávu a také svůj pád, mohli jsme si prohlédnout malbu od Rubense a převléci se do dobových kostýmů.

Užasle jsme se cítili v Národní galerii, kde bylo ke zhlédnutí mnoho maleb, u kterých jsme nechápali, že byl někdo schopen je namalovat.

Okouzlení jsme byli při prohlídce Toweru, kde jsme zhlédli honosné korunovační klenoty.

Nedočkaví jsme byli při čekání na starý double-decker bus, který ne a ne přijet, a pak jsme zjistili, že je zrovna na trase výluka a chvátali jsme na jinou zastávku, ať se s ním můžeme svézt. Podařilo se. Nasedli jsme a jeli jsme.

Přespalost jsme mohli cítit (ale necítili), když nám posunuli čas.

Organizovanost jsme pociťovali při každém využití metra, kdy jsme opravdu museli vědět, kdy máme vystoupit a nastoupit a bylo potřeba poslechnout rychleji než hned. A proč to bylo potřeba? Všude kolem bylo sto lidí, ne tisíc!

A nakonec štěstí. Štěstí, že jsme se všichni ve zdraví vrátili, plní dojmů a zážitků. Už jen stačilo to v úterý všechno dospat a ve středu vyrazit do školy….a co dále???? Přece se těšit na další takto vydařený výlet.

Děkuji všem za výjimečně strávený společný čas.